Svého osobního anděla jsem dostala od své sestry na Vánoce. Na anděly věřím, určitě jich několik mám a tato darovaná andělka mi jednoho z nich v mých očích zhmotnila. Docela často s ní mluvím. Hlavně ve zkouškovém období při odchodu z domu ode mě vždy slyší: „hele holka, ať to dám, spoléhám na tebe“. Zatím ani jednou nezklamala .

Minulou zimu, jsem se radovala po zkoušce z fyziologie rostlin a děkovala jí (zvládla jsem zkoušku na poprvé a byla jsem jediná z posledních dvou ročníků). V tom mi volá šéfová, že mojí kolegyni našli nádor v prsu. Mladá, dvě malé děti, radost z takové banality jako zvládnutá zkouška vás hned přejde. Okamžitě jsem věděla, že musí mít bezpodmínečně svého anděla a dokonce i jakého. Ještě ten den jsem si našla přes sestru kontakt na Katku, která byla neskutečně ochotná a hned začala tvořit podle mých představ. Hodně jsem si vymýšlela, měla jsem jasnou představu a Káťa dělala vše pro to, aby výsledek byl úchvatný a v co nejkratším čase. A taky, že byl. Po výběru barev, účesu, sukně a nezbytností, jakou je čelenka (s jejím výběrem mi dokonce pomohl Katčin manžel), mi Káťa poslala fotku přesně takové andělky, jakou jsem pro kolegyni chtěla. Byla krásná. Dojala mě.

Je to už 8 měsíců, kolegyně má za sebou úspěšně léčbu i s operací a já pořád věřím, že v tom má trochu prsty i její andělka. Moc děkuju Katce za to, že dává andělům hmatatelnou podobu a pomáhá věřit v to, co kolem sebe máme všichni. Jen si to neumíme představit.